V pátek 18.června jsem po domluvě s paní ředitelkou Svobodovou ze Základní školy, uskutečnil slíbenou naučnou procházku pro všechny zúčastněné skupiny dětí z proběhlé výtvarné soutěže o historii Kamenického Šenova.
Do třetice jsem tak mohl naplnit vizi o přiblížení života a sounáležitostí "Prašenova".

Od 8.hodiny ranní jsem vyšel od školy spolu s 27 žáky pátých tříd a doprovodem dvou učitelek a paní ředitelky.
Začal jsem s přednáškou tam, kde život končí, to znamená na Starém hřbitově, kde je pochováno mnoho sklářských obchodníků, kteří se proslavili ve světě. Od tud jsme se po pomyslné "niti" a stopách dávných Šenováků vydali do interiéru kostela Sv.Jana Křtitele, kde mne po výzvě zvědaví žáčci zavalili otázkami nejrůznějšího charakteru. Zajímali se o vše kolem, neboť většina z nich byla v našem kostele vůbec poprvé. Vzpomněl jsem si jak ve škole jedna žačka při své prezentaci díla mluvila o kostelu, kterého si nikdo nevšimne nebýt jejich školy, jako by byl někde na periférii. Přitom je dominantou města a jeho věž je vidět ze všech světových stran.Proto jsme cíleně navštívili i věž kostela, kde visí původní zvon ještě z předchozího dřevěného kostela. Zvon jsme rozezněli jedním úderem....
Další naše putování směřovalo kolem bývalé rychty čp. 149 k nejstaršímu objektu čp.84 tzv. hostinci "U Ryšánků". Od tud přímo do Sklářského muzea čp. 69, kde nás přivítala paní ředitelka Braunová. Seznámil jsem žáky se starým rytým sklem, za které se kdysi platilo zlatem. Je velice zajímavé, že když jsem poukazoval na jednu zajímavou tématicky "lechtivou" rytinu na které pán za keříčkem pozoruje koupel mladých žen, tak chlapci okamžitě zbystřili a rychle se najednou tlačili k příslušné vitrýně. Jak někdy stačí málo, a zájem o kvalitní um našich předků je hned očividně lepší.
Z muzea jsme pak šli městem, kdy jsem v návaznosti poukazoval na některé domy sklářských obchodníků. Cíleně jsme seznamoval žáky se čtyřmi rodinami. Helzelovi, Zahnovi, Knechtelovi a Kreibichovi. Jak žili, kde bydleli, co nechali postavit, co darovali...a kde jsou pochováni.
Na závěr jsme navštívili bývalou továrnu na lustry tzv."Eliášku", která je opravdu v katastrofálním stavu a je "světovou" ostudou města. Zde jsme se po čtyřech hodinách rozešli....a já šel s pocitem radosti ale ve vyprahlosti si dát to jedno pivo.
Tak doufám, že v nich něco zůstane...z těch příběhů a věcí kolem nich. Snad na ně budou v dospělosti pohlížet jinak, s hrdostí a zájmem o své město ve kterém žijí.

Byl to pro mně a doufám i pro ně veliký zážitek. Přeji tedy všem pěkné prázdniny.
Václav Frömmel, předseda sdružení